Dokonalé duše a hrdinové lásky

Fethullah GülenJen ti, kteří jsou naplněni láskou, budou moci stavět šťastný a prozářený svět budoucnosti. Jejich rty se usmívají láskou, jejich srdce překypují láskou, jejich oči vyzařují lásku a ty nejjemnější lidské pocity – to jsou hrdinové lásky, pro které jsou východy a západy Slunce i třpytivé světlo hvězd jejím stálým poselstvím.

Ti, kteří se snaží změnit svět, musejí změnit nejprve sami sebe. Aby je ostatní následovali na cestě k lepšímu světu, musí své vnitřní světy očistit od nenávisti, zášti a žárlivosti. Slova těch, kteří jsou vzdáleni sebekontrole a disciplíně, těch, kteří nedokázali zušlechtit své pocity, se mohou zdát nejprve lákavá a hluboká, nedokáží ale inspirovat ostatní – a i kdyby toho schopna byla, nálady, které vyvolají, odumřou jen za několik dní.

Dobro, krása, pravda a ctnost jsou obsaženy v esenci světa. Ať se stane cokoli, svět jednou svou esenci objeví, a tomu, že se tak stane, nikdo nezabrání. Ti, kteří se snaží osvítit ostatní, ti, kteří pro ně hledají štěstí, nabízejí pomocnou ruku, mají tak vyvinutého a osvíceného ducha, že jsou jako strážní andělé. Bojují s neštěstími, která postihují společnost, odolávají bouřím, spěchají zapálit ohně a vždy jsou na pozoru před možnými otřesy.

Lidé oddaní lásce

Bediüzzaman říká: „Jsme oddáni lásce; nemáme čas na antagonismus.“ To je pro nás velmi důležitý princip, nestačí ovšem mluvit, důležité je uvést tato slova v život. Řada lidí mluví krásnými slovy o lásce k lidstvu, slovy, která jsou příjemná. Rád bych ale věděl, kolik z nich dokáže převést to, co vyslovili, v činy a postavit se za ně svou osobností. Myslím, že bude těžké najít na tuto otázku uspokojivou odpověď.

Žít tím, k čemu nabádal, bylo jen jednou z důležitých vlastností našeho Proroka. Vyznával a do svého života převedl vše, co vyslovil. Slova, která nejsou uvedena v život, bez ohledu na to, jak jsou krásná, jsou odsouzena k zániku, ke ztrátě svého vlivu. Ani jedno písmeno Koránu nebylo změněno a zachovalo si stejnou svěžest, kterou mělo v okamžiku, kdy bylo zjeveno poprvé. Tato požehnaná a oslavovaná kniha, se ale stala obětí nejasného vidění a mlhavé atmosféry slabých lidských reprezentací a prázdnoty, a tak i předmětem delirického blouznění nedokonalosti, která není vlastní Koránu, ale společnostem, které jej nedokázaly převést v život.

Náboženství a Korán musí žít, musí být pochopeny, abychom si zachovali svou dynamiku. Korán by měl být žit, aby mohl plnit funkce, které se od něj očekávají. Ve zkratce chci říct toto: nestačí říkat, že jsem oddaný lásce a že jsem na straně míru. Existuje řada překážek, které je třeba překonat. Podstatné je dokázat uvést tato krásná slova v život.

Láska a cit patří mezi nejdůležitější principy islámu. Musíme je reprezentovat v celém světě. Přesto některé negativní události vedly k tomu, že je islám považován za jiný, než jakým ve skutečnosti je. Bylo by samozřejmě zcela mylné přičítat mu chyby, které činí někteří jednotlivci.

Existuje řada zemí a vůdců, kteří tento negativní obraz stále dokreslují svými postoji a chováním a jako takoví se stávají oponenty Koránu. Musíme trvat na tom, co říkáme, a být plně odhodlaní naše slova uplatnit. Náš vnitřní svět musí být přeplněn láskou a citem k lidstvu; v našem srdci by nemělo být místo pro nepřátelství. Ať není žádných pochyb o tom, že toto nové století bude věkem, kdy vzkvete láska a dialog. Antagonismy budou překonány a láska a tolerance vytrysknou všude. Není to nic nemožného, zvláště ne v době, kdy svět prochází globalizací. Dá-li Bůh, až přijde čas, svatí toto poslání uskuteční.

Lidé lásky

Lidé lásky jako Rúmí, Yunus, Yeseví a Bediüzzaman[1] byli mnohem blíže Bohu než my a jejich selhání byla menší než naše. Proto dosáhli obrovských úspěchů lásky, citu a tolerance a významně ovlivnili lidi ve svém okolí. Když je však vnímáme v rámci doby, v níž žili, žádný z nich se nesetkal s takovou úrovní dialogu a tolerance, která byla dosažena věřícími lidmi dnes. Každý z nich musel čelit nepřekonatelným útrapám; ve srovnání s tím, jak trpěli, není naše utrpení téměř ničím. Bediüzzaman o tom, co musel snést, říká:

Myslí si, že jsem egoista, který se zajímá jen sám o sebe? Abych zachoval víru společnosti, obětoval jsem svůj celý život a neměl jsem čas přemýšlet o tom, co se mnou bude po smrti. Během 80 let svého života jsem neokusil žádná pozemská potěšení, strávil jsem život na bitevních polích, v celách a věznicích nebo u soudů této země. Zacházeli se mnou jako se zločincem, vypovídali mě z jednoho města po druhém, drželi mě pod stálým dohledem. Není pronásledování, které bych neokusil, útlak, kterým bych netrpěl. Kdybych však viděl, že je víra mé obce zabezpečena, nestaral bych se ani, zda uhořím v plamenech pekla. Kdyby mé tělo hořelo, mé srdce by kvetlo jako růžová zahrada.[2]

Přes všechny obtíže nezažil ve své době nikdo z těchto mužů lásky takové přijetí, jakého se dostává představitelům dialogu a tolerance dnes. Jejich poselství neměla na veřejnost takový dopad jako poselství hrdinů tolerance dneška. Myslím, že kdyby žili v tomto století a viděli dnešní trend tolerance a dialogu, ptali by se: „Jak se vám podařilo uspět? Jaké je vaše tajemství?“

Taková pocta ale nebyla osudem těchto velikánů světla, protože podmínky jejich doby nebyly vhodné; aby jí bylo dosaženo, bylo třeba na této cestě vytrvat. Včera mi jeden vynikající člověk řekl: „Kruhy, které byly ještě včera silně proti věřícím, je dnes podporují a oceňují.“ To vypovídá o přijetí těch, kteří jsou oddáni lásce. Ignorovat takový úspěch by byl čistý nevděk, zaznamenat jej, ale odmítnout za něj děkovat, jen další dimenze nedostatku víry.

[1] Mewláná Džalaluddín Rúmí, Yunus Emre, Ahmet Yeseví a Bediüzzaman Saíd Nursí jsou často vzpomínaní anatolští myslitelé a spisovatelé, které spojuje jednak inspirace súfismem, jednak důraz na tolerantní povahu islámu.
[2] Úryvek pochází z Bediüzzamanova vlastního životopisu Historie života (Tarihçe-i Hayat), který vznikl v roce 1919.