Skutečný muslim nemůže být terorista

Islám znamená doslova spočinutí. Islám je náboženství spokojenosti, bezpečí a míru. Tyto principy jsou tak vlastní životům muslimů, že začnou-li se jednou modlit, přeruší všechny své vazby ke světu, uklánějí se a poklekají před Bohem a vstávají s rukama sepjatýma v úctě. Končí svou modlitbu pozdravem těm po své pravici a levici, jimž přejí zdraví, bezpečí a mír, a pak se vracejí zpět k ostatním.

Pozdravení a přání míru patří mezi nejpožehnanější činy, které mohou být v islámu vykonány. Když se Proroka Muhammada ptali, co je nejpříznivějším činem v islámu, řekl:

Nasytit ostatní a zdravit ty, které znáte, i ty, které neznáte.“^[1]

Obvinění z terorismu

Je hanba, že islám, který je založen na těchto principech, je ostatními nahlížen jako synonymum terorismu. To je obrovská historická chyba; výše jsme poukázali na to, že je-li systém založený na míru a bezpečí spojován s terorismem, ukazuje to jen, že lidé, kteří činí tato obvinění, neví nic o duši islámu a nedokáží jej rozeznat ve své duši. Je třeba poznávat islám skrze jeho zdroje a skutečné představitele napříč historií, nikoli skrze činy menšiny, která jej dezinterpretuje. V islámu ve skutečnosti neexistuje žádná krutost a úzkoprsost. Je to náboženství založené na odpouštění a toleranci. Pilíře lásky jako Rúmí, Yunus Emre^[2], Ahmed Yeseví^[3], Bediüzzaman a podobné osobnosti vyjádřily islám nejlépe a historii jsou příkladem soucitu a tolerance.

Džihád v islámu

Džihád je prvek islámu definovaný primárně jako vnitřní boj věřícího proti všemu, co stojí mezi ním a Bohem. Jeden z aspektů islámu, na druhé straně, je založen na určitých specifických principech zaměřených na odstranění překážek obrany a oslavování Božího jména. Můžeme citovat četné příklady napříč historií. Vždy budou existovat bitvy; to je nepřekročitelná skutečnost lidského života. Verše Koránu, které specifikují podmínky džihádu, byly ale mylně vyloženy a některými jsou vydávány za fundamentální cíl islámu. Lidé, kteří nedokázali pochopit pravého ducha islámu, nedokázali sami nalézt rovnováhu mezi širokými otázkami a jemnými nuancemi, a to je společně se skutečností, že je pohlcuje nenávist, vede k tomu, že islám vykládají mylně. Srdce pravého muslimského společenství je však plné lásky a soucitu s veškerým stvořením.

Láska spojuje bytí

Prorok Muhammad byl mužem soucitu. Byl znám také jménem Habibulláh, které pochází ze slova habíb, ten, který miluje Boha, a je jím milován. Mystikové, Imám Rabbání Mewláná Chalíd, Šáh Walijulláh, říkají, že nejvyšším stupněm je stupeň lásky.

Bůh stvořil všechno bytí z lásky a islám utkal jako její jemnou krajku. Slovy jiného slavného mystika, láska je raison d´etre bytí. Přesto všechno nemůžeme popřít, že i islám zná násilí, to ale existuje jen kvůli ochraně.

Přesto někteří lidé chápou tyto prvky, které jsou druhotné, jako základ islámu, přestože pravý islám vyzývá k míru. Jednou mi můj přítel, který zastával tyto názory, řekl: „Mluvíš s každým bez výjimky. To narušuje naše metafyzické napětí, protože islám nás učí, že některým lidem máme ve jménu Boha projevovat nepřátelství.“ Toto prohlášení ale pramení z nesprávné interpretace této myšlenky. V islámu musí být vše, co bylo stvořeno, ve jménu Boha milováno. To, čemu musíme projevovat nepřátelství a nenávist, jsou nečisté a nemorální myšlenky, pocity a blasfemie.

Bůh stvořil člověka jako laskavé stvoření a každý je touto kvalitou požehnán v různé míře. Prorok procházel jednou kolem židovského pohřebního průvodu a zastavil se, aby mu projevil úctu. Když ho upozornili, že pohřbívaný je žid, odpověděl: „Ale je člověk.“^[4] Tak projevil hodnotu, kterou islám připisuje lidstvu.

Toto je měřítko Prorokova respektu k lidem. Důvod, proč někteří muslimové a muslimské instituce mylně vykládají islám a podílejí se na teroristických útocích po celém světě, nehledejme v islámu, ale mezi těmito lidmi samotnými, jejich interpretacemi nebo v jiných faktorech. Tak jako islám není náboženstvím terorismu, žádný muslim, který islám správně chápe, se teroristou nemůže stát.

Přestože samozřejmě existují výjimky, interpretace islámu tureckých učenců jsou tolerantní. Kdybychom dokázali šířit chápání islámu prezentované pilíři soucitu, kterými byli Rúmí nebo Yunus Emre, po celém světě, kdyby dokázali poselství lásky, dialogu a tolerance rozšířit k lidem, kteří po ní žízní, mohli by lidé z celého světa vstoupit do náruče lásky, míru a tolerance, kterou reprezentujeme.

Tolerance je v rámci islámu tak rozsáhlá, že Prorok lidem zakázal jen mluvit způsobem, který by mohl být urážlivý. Přes všechno obětování Muhammada se Abú Džáhl nestal muslimem a zemřel mimo náboženství. Džáhl mimochodem znamená nevšímavý. Tento nevšímavý a hrubý muž prožil život jako nepřítel Proroka a jeho jméno se bohužel stalo druhou přirozeností dnešních muslimů. Přesto Prorok krátce po dobytí Mekky ostře pokáral Abú Džáhlova syna, muslima Ikrimaha, který před shromážděním ve své řeči promlouval proti svému otci.

Respekt k lidstvu

Jiný hadíth popisuje, proč bychom k ostatním neměli být netolerantní. Prorok varoval své druhy, aby neuráželi své rodiče. Zvědavě se jej ptali proč. Prorok odpověděl, že pokud někdo uráží rodiče někoho jiného, bude se uražený mstít a urazí jeho rodiče.^[5]

Protože Prorok vždy projevoval ostatním úctu, znamená to, že tvrdí-li dnes někdo, že islám je útočný vůči ostatním, nechápe Proroka správně. V islámu a univerzálním odkazu jeho velvyslance Muhammada není místo ani pro nenávist, ani pro nepřátelství.

Boží služebníci

Korán je založen na odpouštění a toleranci:

Pospíchej k milosti od Pána svého a k zahradě, jejíž šířka se rovná nebesům a zemi a jež připravena je pro bohabojné, kteří rozdávají almužny ve štěstí i v neštěstí a kteří krotí hněv svůj a odpouštějí lidem. Bůh věru miluje ty, kdož dobro činí.
(súra Rod ´Imránův, 3:134)

Stojí za to, podívat se na tento detail podrobněji. Můžete si představit událost, při níž vám bude vřít krev; lidé vás můžou třeba urazit a zranit. Musíte ale udělat vše, abyste mohli zůstat klidní. Korán v tomto verši popisuje, jak se lidé dobré morálky musejí chovat, i když jimi cloumá hněv. Jedno arabské slovo z této pasáže má zvláštní význam. Kazm^[6] znamená spolknout to, co nemůže být spolknuto, zatímco kazim je někdo, kdo dokáže spolknout svůj hněv. V jiné pasáži nabádá Bůh věřící, aby se vyvarovali malichernosti.

A ti, kdož křivě nesvědčí, a když kolem řečí hnusných jdou, míjejí je důstojně.
(súra Spásné zjevení, 25:72)

Styl islámu

Prorok praktikoval vše, co učí Korán. Někdo jej například navštívil a přiznal se ke spáchání nevěry a prosil o očištění od hříchů, ať je trest jakýkoli. Prorok mu řekl: „Běž domů a kaj se. Není hřích, který by Bůh neodpustil.“^[7] Jiný hadíth vypráví o člověku, který někoho obvinil z krádeže. Těsně před tím, než byl přečten rozsudek, se muž obrátil a zloději odpustil. Prorok se ho zeptal: „Proč jsi mu neodpustil hned?“^[8]

Díváme-li se na všechny tyto příklady podrobně, vidíme, že styl těch, kteří jednají s ostatními s nenávistí a nepřátelstvím, nemá v islámu místo. Jak jsme řekli výše, islám je náboženství lásky a tolerance. Muslimové jsou odevzdáni lásce a soucitu, jsou lidmi, kteří se vyhýbají jakémukoli násilí a kteří zbavují svá těla nenávisti a nepřátelství.

Tweet

Whatsapp