Dialog v duchu Muhammadově
Nechci se holedbat, ale přestože nemám dobrou paměť, dokázal bych recitovat desítky veršů, jeden po druhém, které se týkají odpouštění, dialogu, otevření srdce ostatním. To ukazuje univerzalitu islámu.
V Koránu mimo jiné stojí, že dohoda je to nejlepší (súra Ženy, 4:128). Tento verš není vázán na určité podmínky nebo události, stanovuje obecné pravidlo. Není významem kořene slova islám neporušenost, odevzdání se, mír, bezpečí a důvěra? Není tedy možné, abychom byli pravými muslimy, nereprezentujeme-li plně tyto vlastnosti.
V hloubce tohoto posvátného jména navíc leží esence, která zahrnuje přijetí všeho s láskou. Pokud tak k věcem nedokážeme přistupovat, nemůžeme se považovat za ty, kteří chápou islám a vyslyšeli jeho výzvu.
Vedle pravidel, která garantují mír a bezpečí, existují ještě verše Koránu, které se vztahují k postojům, jež mají být zaujímány vůči zločincům, lidem, kteří způsobují anarchii a teror; pro takové existují právní sankce a tresty. Přesto pokud na příslušné verše a hadíthy nepohlížíme s vědomím podmínek, pokud nerozlišujeme podstatu a detail a cíl a prostředek, pokud verše nehodnotíme v kontextu tohoto, co bylo potom a předtím, než byly zjeveny, vždy budou naše záměry mylné.
Mohu říci a říkám, že mír, láska, odpouštění a tolerance jsou fundamentální rysy islámu, vše ostatní je druhotné. Je však nezbytné jednotlivým otázkám přisuzovat význam na základě jejich důležitosti. Musíme lásku považovat za základní princip, dokud například Bůh přikládá vysokou důležitost lásce, říká, že miluje ty, kteří ho milují, a tomu, koho miluje nejvíce, dá jméno Habibulláh, ten, kdo miluje Boha a je jím milován. Záležitosti jako džihád proti pokrytcům a nevěřícím jsou druhotné jevy vynucené okolnostmi. Pravidla jsou vázána specifickými důvody a okolnostmi, a kdyby neexistovala, nebylo by nutné na pravidlech trvat.
Pravidla aktů, jakými jsou popravy, vyhnanství nebo války, je podmiňují různými důvody, co je však nezbytné bezvýhradně, je zprostředkování principů islámu laskavými slovy a jemným chováním. Mír, spravedlnost a stabilita jsou pro islám nezbytné, válka je vedlejší produkt okolností závislých na jistých podmínkách. Bohužel ti, kteří ignorují esenciální, a činí tak, aniž by zvážili důvody druhotných pravidel a omezení, ti kteří (nesprávným čtením Koránu) kladou důraz na násilí, nepochopili pravidla, jejich důvody a ani jejich zdroj, a nerozumí tedy islámu.
Když se objeví relevantní důvody, je samozřejmé, že mechanismy, které vynucují, budou uvedeny v život. Když například armády cizího státu napadnou naši zemi, nebude se od nás očekávat, že budeme na útočníky čekat nečinně v koutě a řekneme jim: „Jak je milé, že přicházíte.“
Podívejte se na svět, ve kterém se nacházíme! Podle některých zpráv, které se objevily v minulých dnech, pokračují krvavé války na více než 56 místech světa. Na mnoha místech jsou prolévána moře slz a krve. V mnohých z těchto válek stojí na obou stranách země, které brání demokracii. Proto v momentu, kdy se někdo dotkne našich demokratických práv a svobod, budeme se samozřejmě bránit, a pokud to bude nutné, bojovat. Ale jak už jsem řekl, to jsou jen druhotné věci. Základem islámu je mír a přijímání lidstva s láskou.
Volání ke slovu rovnému
Dalším aspektem vytváření a prohlubování dialogu je nezbytnost zvyšování zájmů, které sdílíme s ostatními. Ať už jsou ti, s nimiž mluvíme, židé nebo křesťané, témata, která nás rozdělují, by měla být ponechána stranou.
Když se Korán obrací k lidu knihy, stojí v něm, „Vlastníci písma! Pojďte ke slovu rovnému pro nás i pro vás.“ Co je tímto slovem? „Shodněme se, že nebudeme sloužit nikomu, leč Bohu“. Skutečná svoboda je myslitelná, pouze jsme-li chráněni před zotročením. Staneme-li se skutečnými služebníky Boha, budeme uchráněni před tím být otroky někoho jiného. Proto pojďme a v tomto se shodněme.
V Koránu dál na stejném místě stojí „nebudeme brát jeden druhého za pána místo Boha“ (súra Rod ´Imránův, 3:64). Naším základním společným východiskem je víra v Boha; prorocká služba Muhammada zatím zmíněna nebyla.
V jiném verši je psáno: „Rci těm, kdož uvěřili, ať promíjejí těm, kdož nedoufají ve dny Boží.“ Zde je řečeno: nechme ty, kteří nevěří v posmrtný život a vzkříšení, aby jim bylo odpuštěno, protože „dny Boží [se dostaví] aby byli lidé za to, co si vysloužili, odměněni“ (súra Klečící, 45:14), protože má-li být někdo potrestán, Bůh jej potrestá, jeho osud ale není záležitostí nikoho jiného.
Jiný podobný příklad se týká našeho Proroka, který byl Bohem jemně varován potom, co se modlil proti pohanům, kteří se na něm provinili. Beduínský arabský kmen měl Proroka požádat, aby jim poslal učitele Koránu. Prorok tak učinil, ale učitelé byli léčkou zajati a krutě umučeni u pramene Al-Mauná. Po této události se Prorok modlil k Bohu za jejich potrestání. Bůh však zjevil následující verš:
Ty nemáš nic společného s tou věcí: buď on přijme jejich pokání, anebo je potrestá, vždyť oni věru jsou nespravedliví.
(súra Rod ´Imránův, 3:128)
Po celém světě dnes panuje velký zájem o náboženství. Prezentovat víru s jejími pravými hodnotami je tak podle mého názoru důležitější než kdy jindy. Dnes je třeba lidí s ctnostnými, rozvážnými, obezřetnými, upřímnými a čistými srdci, lidí, kteří nekradou nebo o sobě nemají příliš vysoké mínění, lidí, kteří dávají přednost pohodlí ostatních před svým a kteří nemají žádná očekávání od tohoto světa. Dokáže-li společnost vzdělávat lidi s těmito vlastnostmi, znamená to, že ji čeká mnohem lepší budoucnost.
- Vytvořeno dne .