Súfismus jako životní styl
Súfismus je spirituální život islámu. Ti, kteří reprezentují islám v duchu Proroka a jeho druhů nikdy nepřekročili tuto hranici. Taríq[1] je instituce, která v rámci súfismu sahá k samé esenci náboženství a získáním Božího souhlasu umožňuje, aby lidé dosáhli štěstí v tomto i příštím světě.
Jako životní styl byl súfismus praktikován nejlépe ve věku štěstí, v době Proroka a čtyř chalífů. Později bylo toto učení systematizováno pro individuální charakter, spirituálního naladění a pojetí mužů, které nazýváme hodnostáři taríqů. To je úplně normální jev.
Kdybych teď dokázal číst v myslích lidí, kdybych dokázal poznat vlastnosti každého člověka, ukázal bych jim směr k vrcholům dokonalosti, který je pro ně nejvhodnější. Doporučil bych stálé uvažování, rozjímání a čtení; řekl bych jim, aby studovali Boží znamení ve vesmíru a v sobě samých; poradil bych lidem, kteří se příliš zabývají sami sebou, aby se věnovali Koránu; jiným bych poradil, aby pravidelně odříkávali některé pasáže Koránu a některé modlitby[2]; řekl bych, aby pozorovali přírodu. Navrhl bych jim věnovat se oblastem, pro které mají vlohy.
To, co činí súfijský mistr, není vlastně nic jiného. Na základě charakteru, obecné povahy, zevnějšku člověka mu mistr předepíše náboženské povinnosti odpovídající jeho spirituální kapacitě a umožní mu, aby duchovně vyspěl v jejich rámci. Súfijský mistr se snaží dovést člověka k horizontu dokonalosti, který je účelem stvoření člověka.
[2] Jednou z nejzávažnějších povinností muslima je pravidelná modlitba, společné modlitby v mešitách jsou těžištěm náboženského života obce podobně jako křesťanské bohoslužby. Vedle pravidelné denní modlitby (arab. salát), jejíž podoba je závazně stanovena sunnou, existuje ale i du´a´, prosebná modlitba, jejíž forma může být buď zcela individuální, nebo následovat příklad Proroka Muhammada, který zachycují hadíthy.
- Vytvořeno dne .