Skutečný život a skuteční lidé
Protože skutečný život je možný jen skrze poznání, ti, kteří odmítají učit sebe i ostatní, mohou být považováni za mrtvé, i když jsou biologicky stále naživu. Byli jsme stvořeni, abychom se učili a sdělovali, co jsme se naučili, ostatním.
Skutečný život se žije na spirituální úrovni. Ti, jejichž srdce jsou živá, ti, kteří dobývají minulost i budoucnost, přesahují omezení času. Takoví lidé nejsou nikdy příliš rozrušeni těžkostmi minulosti, nikdy se příliš neobávají budoucnosti. Ti, kteří nedokáží prožít úplné bytí svých srdcí, ti, kteří vedou banální, líný život, jsou vždy pesimističtí a mají sklon k beznaději. Minulost je pro ně děsivým hrobem a budoucnost bezednou studnou. Žijí v agonii a obávají se, zda budou žít, nebo zemřou.
Všichni jsme poutníky a tento svět je plátnem mnoha barev, barevnou knihou. Byli jsme posláni, abychom tuto knihu studovali, abychom prohloubili své spirituální poznání a pozvedli ostatní. Tato barevná a příjemná cesta je událostí minulosti. Pro ty, jejichž city jsou na pozoru a srdce bdělá, stačí k tomu, aby se ocitli v zahradách podobných ráji. Pro ty, jejichž oči nevidí, uběhne vše rychleji než jeden nádech.
Pokorní a skromní jsou ceněni stvořeními i Stvořitelem. Povýšení a samolibí, ti, kteří ponižují ostatní, jsou neoblíbení mezi ostatními stvořeními a trestáni Stvořitelem. Pokora je znakem dokonalosti a vyspělosti, povýšenost a samolibost ukazují nedokonalost a nízkého ducha. Nejdokonalejší z lidských bytostí jsou ty, které jsou ostatním příjemným a blízkým doprovodem. Ty, které jsou příliš pyšné na to, aby se k ostatním připojily a navázaly vřelé přátelství, jsou pouhými ukázkami nedokonalosti. Pokora činí člověka skutečnou lidskou bytostí. Člověk se díky ní nezmění, ani získá-li bohatství, vzdělání, slávu nebo uznání. Dokáže-li však cokoli z toho změnit něčí názory, postoje nebo chování, nelze říci, že takový člověk dosáhl skutečné lidskosti nebo pravé pokory.
Jednáš-li s ostatními, vždy měř tím, co považuješ za správné, a co nikoli. Přej ostatním to, co přeješ sám sobě, a nezapomeň, že cokoli zarmoutí tebe, zarmoutí i ostatní. Jednáš-li tak, uchráníš se špatného chování a nikoho nezraníš.
Vyspělost a dokonalost ducha znamená, že budeš spravedlivý ve svém zacházení s ostatními, zvláště s těmi, kteří k tobě byli nespravedliví. Oplácej jejich zlo dobrem. Nepřestávej činit dobro i těm, kteří tě zranili. Zacházej s nimi spíše s laskavostí a šlechetností, protože zranit někoho je kruté. Oplácení zla zlem ukazuje nedostatek charakteru, jehož opakem je šlechetnost.
Dobro, které můžeš prokázat ostatním, nemá hranice. Ti, kteří se odevzdají konání dobra pro lidstvo, jsou tak altruističtí, že mohou ostatním obětovat i svůj život. Tento altruismus je však ctností, pouze vychází-li z upřímnosti a čistoty záměru, musí být vzdálen rasovým nebo tribálním pověrám.
Ti, kteří vidí i největší službu ostatním jako maličkost, a cení si i malé pomoci, které se jim dostalo, jsou dokonalí, dosáhli posvátných standardů chování a nalezli mír ve svém svědomí. Takoví lidé ostatním nikdy nepřipomínají to, co pro ně učinili, a nikdy si nestěžují, zdají-li se ostatní vůči nim lhostejní.
- Vytvořeno dne .